Technické věci mě vždycky moc bavily. Vy si možná říká, že pro ženu to asi není nic moc extra. Jenomže mě osobně technika opravdu hodně baví a přitahuje mě. Baví mě totiž to, jak možné věci fungují. Nejvíce jsem se zajímala o takovou techniku, když byly hračky na ovládání. Já jsem totiž vyrůstala v takové době, kdy byly velice populární hračky na ovládání. Vzpomínám si na opravdu hodně situaci, kdy jsme se třeba se sourozenci hodně hádali, protože jsme si nechtěli navzájem půjčovat různé hračky, které byly právě na ovládání. Taková technika byla tehdy velice populární. Ale přiznám se, že taky to bylo velice drahé.
Vzpomínám si, jak mě maminka kolikrát říkala, že to je drahé, ať si na to dáváme všichni pozor, abychom to nerozbili. Samozřejmě, že já byla největší nervák, který to vždycky většinou všechno rozbije. Ale neúmyslně, ale i tak mě to vadilo. Jenom jsem si bránila to, abych si to udržela u sebe, aby mi tu hračku opravdu nikdo nevzal. A bohužel jsem ale vždycky prohrála. Vždycky se na mě vrhl bratr a sestra, aby mi tu hračku vzali. Oni totiž byli o tři roky starší, byly dvojčata. Takže já jsem spíše byla jejich takový otrok nebo vetřelec, takže mě chytli a vždycky mi tu hračku vzali.
Dokonce mi jednou moje máma koupila mluvící a brečící panenku, kterou mi taky vzali. Ale jenom z toho důvodu, aby mi uškodili. A byla jsem opravdu v šoku a hodně mě to štvalo a kolikrát jsem si říkala, že tohle velice nespravedlivé. Nyní jsem dospělá, a i své dceři kupují takovou techniku, která se jí líbí. A víte, co to je, co mou dceru nejvíce potěší? Samozřejmě, že mluvící a chodící panenka. Přesně takovou, jakou jsem kdysi měla já, ale sourozenci mi vzali a rozbili. Ještě nyní mě to štve a mrzí mě to, ale jistě to zná mnoho mladších sourozenců, že jejich pozice není vždycky ideální.